S obřím modelem chrupu na Sněžku: Studentka zubního lékařství Anna Košková školila turisty přímo na hřebenech
Sbalit batoh a vyrazit na dálkový přechod napříč republikou vyžaduje odhodlání. Anna Košková, studentka 3. ročníku zubního lékařství na naší Lékařské fakultě Ostravské univerzity, k běžné turistické výbavě přibalila ještě něco neobvyklého: velký plastový model zubů a obří kartáček.
Během čtyř týdnů prázdnin ušla přes 570 kilometrů z nejvýchodnějšího bodu Česka až na Sněžku. Na hřebenech Jeseníků i v podhůří Beskyd učila turisty správné technice čištění zubů a vyvracela zažité mýty o dentální hygieně. A tak jsme Aničku vyzpovídali, abychom zjistili, jak její neobvyklá prázdninová mise probíhala.
Nápad projít si Stezku Českem jsem měla už dřív. Před třemi lety jsem šla severní větev z Aše na Sněžku, takže letos jsem to vlastně otočila z druhé strany. A ty zuby? To vlastně nebyl nápad z mojí hlavy. Kamarádka si ze mě dělala srandu, že bych si měla udělat ordinaci na kolečkách a jezdit po republice. Z toho pak vznikla myšlenka, že křeslo do batohu nesbalím, ale model zubů s kartáčkem se tam vejde. Jelikož přes akademický rok i v rámci brigád školím děti ve školkách a školách, řekla jsem si, že přes prázdniny nechci zakrnět a zároveň se naučím mluvit i s dospělými.
Původně jsem si myslela, že zuby schovám do batohu a budu lidi oslovovat sama, ale pak jsem si uvědomila, že se občas stydím. Mít je připevněné přímo na batohu bylo mnohem jednodušší. Otázka „Proč s sebou táhneš ty zuby a obří kartáček?“ přišla téměř vždycky sama. Jeden stezkař mě dohnal na Pradědu a smál se, že mu celý den vrtá hlavou, co to nesu. U dětí to bylo hned: „Jé, mami, koukej, kartáček!“ A od toho už byl jen krůček k otázce, jestli vědí, jak si správně čistit zuby.
Dělala jsem si přesnou statistiku lidí, se kterými jsem probírala mýty nebo přímo do ruky vzali kartáček a učili se správnou techniku, bylo jich přesně 60. A do toho nepočítám rodiče, kteří tomu jen přihlíželi u dětí. Překvapilo mě, jak moc byli všichni zlatí a proaktivní. Zastavili mě třeba i s tím, že jim krvácí dásně nebo chtěli probrat elektrické kartáčky. Jen asi pět lidí za celou cestu reagovalo odmítavě, většinou tvrdili, že už u hygienistky byli nebo že se zubařů bojí.
Zdaleka největší mýtus je: „Já mám špatné zuby po tátovi nebo po dědovi, s tím nic nenadělám.“ Lidé si myslí, že kazivost je genetická. Přitom čistý zub se nikdy nezkazí. Samozřejmě může mít netypickou sklovinu, ale to, jak moc se zuby kazí, závisí na tom, jak důkladně je dokážeme očistit. A druhá věc je, že drtivá většina lidí vůbec nepoužívá mezizubní kartáčky. Neuvědomují si, že bez nich vyčistí jen tři plošky zubu z pěti a ty dvě mezizubní zůstanou špinavé. Právě tam přitom vzniká nejvíc kazů.
Nocleh jsem moc neplánovala, prostě jsem šla a večer si lehla tam, kam jsem zrovna došla. V divočejších úsecích, jako byly Jeseníky nebo Rychlebské hory, to byla nádhera. Složitější to bylo pod Beskydami směrem na Odry, kde se jde hodně přes civilizaci a hledání místa na spaní bylo náročnější. Na trase jsem potkala i známou dvojici dálkových chodců „Vagabundi na cestách“, které jsem na zastávce zkontrolovala a proškolila po čtyřech letech bez zubaře.
Určitě nepůlit klasické kartáčky! Potkala jsem pár „ultralight“ chodců, co si zlomili rukojeť kartáčku napůl, aby ušetřili gramy, ale pak se s tím nedá správně manipulovat. Základ je obyčejný měkký kartáček, cestovní balení mezizubních kartáčků a malá vzorková pastička. Sama jsem s sebou vedle obřího modelu nesla dva klasické kartáčky, jednosvazkový kartáček a pět mezizubních.
Obrovskou zkušenost v komunikaci s dospělými pacienty. Uvědomila jsem si, jak klíčová je prevence, a hlavně vysvětlení proč. Když pacient pochopí princip a důvod, proč má mezizubní kartáček používat, jeho motivace je úplně jiná. U nás na fakultě teď nastupuji do 3. ročníku, takže do státnic mě čekají ještě tři roky studia, ale už teď vím, že mě osvěta a dobrovolnická činnost moc baví — ráda bych se v budoucnu zapojila i do zahraničních výjezdů.
Zveřejněno / aktualizováno: 18. 09. 2026
