Desítky tisíc pomocníků na střeše Děkanátu: lékařská fakulta má vlastní včely i fakultní med

Jen pár metrů nad kancelářemi děkanátu žije malá včelí říše. Dva úly, zhruba sto tisíc včel a letos už také první desítky kilogramů vlastního medu. Za neobvyklým projektem stojí profesor Pavel Danihelka z Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví, který věří, že moderní lékařská fakulta nemá pečovat jen o zdraví lidí, ale také o přírodu kolem sebe.

Pane profesore, jak dlouho včely na střeše děkanátu chováte a jak tento nápad vlastně vznikl?

Nápad vznikl zhruba před dvěma lety, když jsem se po práci procházel krásným parkem okolo naší fakulty a uvědomil jsem si, že tu máme krásný kousek přírody se stromy a rostlinami, ale že je vidět málo hmyzu na opylení, a nejen na něj. Tehdy mě napadlo, že bychom mohli vytvořit něco, co přesahuje samotné včelaření, a to koncept zdravé, zelené a udržitelné lékařské fakulty. To krásně zapadá i do myšlenky One Health, kterou prosazuje Světová zdravotnická organizace. Zdraví lidí totiž úzce souvisí se zdravím zvířat i životního prostředí. Rok jsem kolegům vysvětloval, že včely nejsou nebezpečné a že člověka bezdůvodně nenapadají. Loni v létě jsme pak na střechu umístili první dvě včelstva. Velkou podporu jsem měl i v panu děkanovi, který pomohl najít ideální místo, a dokonce se podílel na jejich zabydlování. Byla to jeho úplně první včelařská zkušenost.

Kolik včel tedy na střeše Děkanátu aktuálně žije? Máte v plánu populaci ještě dál rozšiřovat?

Zatím tam máme dva velké úly a jeden maličký, kde se pokoušíme vychovat další včelstvo. Největší je ve čtyřech „patrech“, tzv. nástavcích, a v současnosti má tak 50 až 60 tisíc včel, druhé je maličko menší, asi 40 až 50 tisíc. Takže v hlavní sezoně žije v obou velkých úlech dohromady přibližně sto tisíc včel. Na jaře se nám navíc jedno včelstvo vyrojilo, takže někde v okolí fakulty dnes pravděpodobně žije i jeho divoká „odnož“. Přes zimu se počet včel výrazně sníží, zůstává jich přibližně patnáct až dvacet tisíc v každém úlu.

Co všechno taková péče o včely na fakultě obnáší?

Včelařský rok začíná v polovině léta, kdy včelstva chystáme na zimu. Pro tenhle čas máme pěkné české slovo „podletí“. Včelám musíme nahradit med, který jsme si vzali, důkladně je nakrmit roztokem cukru a léčit je proti parazitům – kleštíku zhoubnému, zvanému latinsky příhodně Varroa destructor. Zmenšíme jim prostor na dva nástavky a vyměníme staré plásty. Přes zimu je odpočinkový čas, práce začíná v únoru první kontrolou. Pak včelstvo a s ním i intenzita návštěv rostou. Ve vrcholu péče v dubnu a květnu chodím za včelami zhruba každých 10 dnů. Poté nastane čas odměny v podobě vytáčení medu. Vytáčení jsou velké operace, v dobrém roce zaberou celý den koncem května či počátkem června a podruhé počátkem července. Mezitím proběhne pár prohlídek a včelí rok začíná znovu.

Jak velká byla letos první „medová úroda“ a o jaký med přesně šlo?

Na fakultě máme z prvního vytáčení přes třicet kilogramů květového medu, z druhé sklizně byl med květový i medovicový, známý jako „lesní“.

Pane profesore, jak jste se ke včelaření dostal? Je to Váš koníček, nebo to má i odborný přesah?

Moje včelařská historie má dvě fáze. Když jsem byl chlapec, mým největším mužským vzorem byl můj děda, sedlák. Věnoval se mi a díky němu mám k přírodě a zemědělství vřelý vztah. Protože byl také včelař, pomáhal jsem mu a on mě zasvěcoval do tajů včelařství. Pak jsem měl dlouhou periodu bez včel, ale když jsem se přistěhoval ke své manželce na zemědělskou usedlost, začal jsem o včelách uvažovat a mluvit. Než jsem se sám rozhoupal k činu, moji tři sourozenci mi k narozeninám koupili dva úly, ať přestanu mluvit a začnu dělat. A je to, teď mám doma mezi pěti a sedmi úly a k nim ty fakultní. V principu mám včelařství jako koníček, ale přece jen jsem „postižený“ lékařskou fakultou, a tak mě zajímá vztah včel, zdraví a kvality života.

A jak spolu tedy včely, zdraví a kvalita života souvisí?

Prakticky všechny včelí produkty mají zdravotní benefity. Existuje dokonce celá disciplína zvaná apiterapie. Pozitivní účinky má med jako strava i na masáže, propolis, pyl, mateří kašička, ale při řádném užití i jed z včelích žihadel nebo dýchání vzduchu z úlu. To ostatně miluji i já, občas si zajdu ke včelám jen přivonět k úlu po jeho otevření. Dělám to spíš pro radost než jako terapii, ale radost vlastně také zlepšuje zdraví. Ve starověkých civilizacích jako Egypt, Řecko i další byly včely symbolem zdraví, plodnosti, čistoty a řádu. Už můj děda říkával, že jen dva druhy tvorů umírají – lidé a včely.

Překvapilo Vás něco jako zkušeného včelaře, když jste začal chovat včely na střeše budovy nového děkanátu?

Vlastně ani ne, snad s výjimkou toho, že na hladké střeše jsou vidět včely, které umřely a v trávě by vidět nebyly. Jenže taková letní včela je „turbo“, a tak žije jen 4 až 6 týdnů, takže je to přirozené.

Jak reagují kolegové a studenti? Zajímají se, chodí se s vámi na včely dívat?

Ano a mám z toho velkou radost. Nejenže se na včely bylo podívat už kolem dvaceti lidí včetně pana ředitele fakultní nemocnice, ale těší mě, že mi s včelami chodí pomáhat také kolegové z fakulty a studenti. Snad se náš koncept „zdravá, zelená a udržitelná lékařská fakulta“ uchytí a rozšíří.

Už jste zmiňoval, že jste musel přesvědčit ostatní kolegy, že z velkého množství včel nemusí mít obavy. Pojďme je tedy rozptýlit pro jistotu i v tomto rozhovoru...

Včela bodnutím žihadla přijde o život, takže to dělá opravdu jen tehdy, když jí přimáčknete nebo když brání svůj úl. Žihadlo používá opravdu jen jako poslední možnost. Navíc včelaři u nás usilují o vyšlechtění velmi mírných včel a daří se jim to. Naše včely nejsou nebezpečné, někdy k nim dokonce chodím úplně bez ochrany.

Kdybych se měla dozvědět o včelách jednu jedinou věc, která by mě překvapila, co by to bylo?

Asi nejvíc mě na včelách fascinuje to, že když se na včelstvo budeme dívat jako na „superorganismus“, tedy že základní jednotkou je včelstvo, a ne jednotlivá včela, uvidíme obraz velmi podobný savcům. Tepelná homeostáza pro nejcitlivější část, u včelstva je to rostoucí plod, je udržována na 35 stupních s tolerancí jednoho stupně. Další generaci krmí „mlékem“, které připravují a distribuují dělnice. Rozmnožování probíhá formou rojení jen zřídka a „potomek“ dostane do vínku kompletně vybavenou domácnost: nová matka zůstává v úlu a stará matka s částí včel odletí a nechá jí úl i polovinu včel.

Kromě včel mohou studenti i návštěvníci areálu lékařské fakulty narazit na ptačí budky. Tohle je taky vaše práce... Kolik takových budek aktuálně v areálu máme a jaký je jejich účel?

Zatím máme tři, ale asi přibydou. Ptáci v parku kolem fakulty jsou a hledají, kde hnízdit. Někteří dokonce v zateplení naší fasády. Budky jsou lepší. A účel je jednoduchý: krása a biodiverzita. Pestrý ekosystém je totiž nejen krásnější, ale také odolnější vůči stresu a změnám. Umí se lépe přizpůsobit a znovu se vzpamatovat. Právě tomu se říká resilience – a je to vlastnost, kterou potřebujeme posilovat nejen v přírodě, ale i v naší společnosti. Ostatně právě resilience se odborně věnuji už více než dvacet let.


Desítky tisíc pomocníků na střeše Děkanátu
Desítky tisíc pomocníků na střeše Děkanátu
Desítky tisíc pomocníků na střeše Děkanátu
Desítky tisíc pomocníků na střeše Děkanátu
Desítky tisíc pomocníků na střeše Děkanátu
Desítky tisíc pomocníků na střeše Děkanátu
Desítky tisíc pomocníků na střeše Děkanátu
Desítky tisíc pomocníků na střeše Děkanátu

Zveřejněno / aktualizováno: 11. 08. 2026