„AI nenahradí lékaře. Ale lékaři využívající AI nahradí ty, kteří ji používat nebudou,“ říká hostující profesor Cesare Hassan
Lékařská fakulta Ostravské univerzity má nově tři hostující profesory. Jedním z nich je přední gastroenterolog Cesare Hassan. Do Ostravy nedávno přijel mimo jiné vystoupit na konferenci věnované umělé inteligenci v medicíně. Jak dnes AI proměňuje každodenní praxi lékařů? A proč je prevence rakoviny tlustého střeva stále výzvou? Nejen to se dozvíte v rozhovoru, ve kterém mimo jiné prozradil, bez jakého jídla se jako Ital neobejde ani na druhém konci světa.
Gastroenterologie bývá pro mladé lékaře spíše „objevovaným“ oborem než vysněnou první volbou. Co rozhodlo o tom, že jste se vydal právě touto cestou?
Gastroenterologie, a konkrétně endoskopie, stojí na jedinečném pomezí analytického myšlení a manuální, vizuální intervence. Přitahovalo mě na ní to, že jde o jeden z mála oborů medicíny, kde můžete přednádorový stav nejen diagnostikovat, ale zároveň ho v tu samou chvíli i léčit. Když během kolonoskopie najdeme a odstraníme polyp, neléčíme jen příznak – aktivně předcházíme vzniku rakoviny. Ten okamžitý a hmatatelný dopad na život pacienta mě fascinoval už na začátku kariéry a dodnes je mou hlavní motivací.
Za sebou máte mimořádně bohatou kariéru plnou úspěchů. Co vás po těch letech stále žene dopředu? Dokáže Vás něco ještě skutečně překvapit?
Pohání mě jednoduchý fakt: naše práce ještě není hotová. Přes všechny pokroky lidé stále trpí a umírají na kolorektální karcinom – nemoc, které lze ve velké míře předcházet. Právě ten rozdíl mezi tím, co je možné, a současnou realitou je mým motorem. A co mě inspiruje? Především rychlý vývoj technologií. Vidět, jak se z teoretického algoritmu na monitoru stane konkrétní nástroj v endoskopickém sále, který dokáže zachytit lézi, již by lidské oko mohlo přehlédnout, je nesmírně inspirující. Schopnost inovací neustále posouvat naše „zlaté standardy" mě nepřestává překvapovat.
Do Ostravy jste přijel na konferenci o AI v medicíně. Vy sám se intenzivně podílíte na vývoji systémů pro detekci nádorů trávicího traktu – jak byste laikovi vysvětlil, co AI v endoskopii v praxi dokáže?
Představte si AI v endoskopii jako velmi pozorný a neunavitelný „druhý pár očí". Když lékař provádí kolonoskopii, sleduje živý obraz a hledá polypy, které mohou být ploché, bledé nebo schované za střevními řasami. Lidské oko může být unavené nebo může na okamžik ztratit koncentraci. AI systém sleduje stejný obraz v reálném čase a nenápadně označí zeleným rámečkem vše, co vypadá podezřele. Diagnózu neurčuje ani polyp neodstraňuje, to stále dělá lékař, ale upozorní na problém a pomáhá zajistit, aby nic nezůstalo přehlédnuto.
Byl nějaký konkrétní moment, kdy vám došlo, že AI může gastroenterologii skutečně zásadně změnit?
Zlomový moment přišel v polovině druhé dekády tohoto století, kdy počítačové vidění a hluboké neuronové sítě začaly dosahovat výkonu srovnatelného s člověkem při rozpoznávání objektů na fotografiích. Endoskopie je ve své podstatě analýza obrazu v reálném čase. Jakmile jsem viděl, že neuronové sítě dokážou rychle a přesně zpracovávat vizuální data, okamžitě mi bylo jasné, že právě tohle gastroenterologie potřebovala. Bylo to dokonalé spojení, vizuální medicínský obor a technologie navržená pro zvládnutí vizuálního rozpoznávání.
Jak AI přijímají samotní lékaři a zdravotníci? Setkáváte se s nadšením, nebo narážíte spíše na odpor?
Byla to fascinující cesta. Zpočátku panovala přirozená skepse. Lékaři jsou zvyklí spoléhat na vlastní zkušenosti a objevovaly se obavy, že AI naruší jejich práci, zvýší počet falešně pozitivních nálezů nebo bude fungovat jako neprůhledná „černá skříňka". Jakmile si ji ale endoskopisté vyzkoušeli v praxi, odpor rychle mizel. Brzy pochopili, že AI není od toho, aby je hodnotila nebo zpomalovala, ale aby je podporovala. Dnes je přijetí převážně velmi pozitivní. Mnoho lékařů mi dokonce říká, že si už kolonoskopii bez AI asistenta ani neumí představit.
Hodně lidí má z AI v medicíně obavy. Bojí se, že lékaře jednou nahradí. Jak ten skutečný vztah mezi člověkem a strojem podle vás bude vypadat?
Existuje jedno rčení, které mám rád: „AI nenahradí lékaře, ale lékaři využívající AI nahradí ty, kteří ji používat nebudou." Tento vztah bude čistě spolupracující, ne konkurenční. Medicína není jen o rozpoznávání vzorců. Vyžaduje empatii, etické rozhodování, komunikaci i manuální dovednosti, tedy vlastnosti, které AI nemá. Umělá inteligence převezme rutinní a datově náročné úkoly spojené s rozpoznáváním vzorců, a lékařům tak umožní soustředit se na to, co lidé umějí nejlépe – dělat komplexní klinická rozhodnutí a pečovat o pacienta před sebou.
Velká část vaší práce se týká screeningu kolorektálního karcinomu. Proč je včasný záchyt stále takovou výzvou, i když jdou technologie dopředu?
Technologie pro detekci a odstranění polypů jsou dnes vynikající, ale pokud pacienti na vyšetření nepřijdou, jsou k ničemu. Největší výzvou je účast lidí ve screeningových programech. Kolonoskopie je invazivní, vyžaduje nepříjemnou přípravu střev a stále kolem ní existuje určitá stigma. Navíc po světě přetrvávají obrovské rozdíly v dostupnosti zdravotní péče, financování i informovanosti veřejnosti. Včasný záchyt dnes není ani tak technologický problém jako spíše problém behaviorální, logistický a socioekonomický.
Jakou roli v tom hrají plošné screeningové programy a kde mají státy největší prostor ke zlepšení?
Organizované populační screeningové programy jsou naprostým základem snižování úmrtnosti na rakovinu. Posouvají celý zdravotnický systém od drahé léčby pokročilých stadií k vysoce efektivní prevenci a časné diagnostice. Co lze zlepšit? Především cílené oslovování veřejnosti a využití neinvazivních metod třídění rizika. Například testy stolice, jako je FIT, mohou pomoci vytipovat vysoce rizikové pacienty, kteří skutečně potřebují kolonoskopii. Tím se lépe využijí dostupné kapacity a zároveň výrazně zvýší účast veřejnosti.
Podílel jste se na tvorbě mezinárodních doporučení a mentoroval jste řadu mladých vědců. Co byste poradil těm, kteří dnes chtějí budovat smysluplnou akademickou kariéru?
Moje první rada zní: zůstaňte v úzkém kontaktu s klinickou realitou. Nedělejte výzkum „ve vakuu", ale řešte problémy, které skutečně trápí pacienty na odděleních nebo v endoskopických sálech. Za druhé: upřednostněte spolupráci před soupeřením. Nejlepší výzkum je dnes přirozeně multidisciplinární. Lékaři musí úzce spolupracovat s datovými vědci, inženýry i odborníky na veřejné zdraví. A nakonec buďte odolní. Odmítnutí je běžnou součástí vědecké práce, poučte se z něj a pokračujte dál.
Co by podle vás měly lékařské fakulty změnit, aby absolventy připravily na svět, kde se medicína a technologie stále víc propojují?
Lékařské fakulty musí začlenit digitální zdravotnictví a datovou vědu do základních studijních programů. Medicínu stále z velké části učíme stejně jako před třiceti lety. Budoucí lékaři nemusí být softwaroví inženýři, ale musí rozumět základům strojového učení, umět interpretovat algoritmy a kriticky hodnotit jejich limity i možné zkreslení. Musíme je naučit být inteligentními uživateli a správci medicínských technologií.
Pane profesore prozraďte nám, jak nejraději trávíte svůj volný čas, když zrovna nejste v nemocnici nebo se nevěnujete výzkumu?
Výzkum i klinická práce jsou velmi náročné, a proto si ve volném čase cením jednoduchosti. Rád trávím čas s rodinou. Na celý víkend se odpojuji od obrazovek a užívám si krásy italské přírody – ať už u moře, nebo v Alpách.
Itálie je pověstná gastronomií. Existuje jídlo, bez kterého se nedokážete obejít, ani když jste na druhém konci světa?
Protože jsem významnou část života a kariéry strávil v Římě, musím říct, že je to dokonale připravené Tonnarelli Cacio e Pepe. Je to mistrovské dílo jednoduchosti – jen těstoviny, sýr Pecorino Romano a černý pepř.
Čistě ze zvědavosti…Kdybyste se nestal lékařem, co si myslíte, že byste dělal?
Určitě informatiku. Na střední škole jsem byl doslova posedlý programováním.
Na závěr – jaký objev nebo průlom byste si nejvíc přál za svého života ještě zažít?
Doufám, že se dožiji úplného vymýcení kolorektálního karcinomu jako smrtelného onemocnění. „Díky kombinaci precizního screeningu podporovaného AI, vysoce přesných neinvazivních biomarkerů z krve a cílené molekulární léčby věřím, že se můžeme dostat do bodu, kdy se kolorektální karcinom stane jen snadno zvládnutelnou a do značné míry odvratitelnou kapitolou historie medicíny.“ Vidět nemoc, proti které jsme tak dlouho bojovali, definitivně poraženou. To by byl ten největší průlom.
Zveřejněno / aktualizováno: 15. 05. 2026
