„Pokud uvažujete o studiu všeobecného ošetřovatelství, jděte do toho. Musíte věřit především sami sobě,“ říká studentka Beáta Pšenicová

K rozhodnutí pracovat ve zdravotnictví ji přivedla silná zkušenost z dětství. Už v deseti letech pomáhala přes telefonní linku 155 při epileptickém záchvatu. Dnes studuje všeobecné ošetřovatelství na Ostravské univerzitě a má jasno i o své budoucnosti: láká ji chirurgie a perioperační péče. V rozhovoru Beáta Pšenicová popisuje, jak vypadá běžný den studentky všeobecného ošetřovatelství, co ji na studiu baví nejvíc a proč by se zájemci o zdravotnictví neměli bát jít si za svým snem.

Beáto, co tě přivedlo k volbě studia všeobecného ošetřovatelství na Ostravské?

K samotné volbě zdravotnictví mě přivedla vlastní zkušenost už v 10 letech, kdy jsem poskytovala první pomoc při epileptickém záchvatu přes dispečerku na lince 155... přesně v ten moment jsem si řekla, že chci být záchranářem. Takže jasno jsem měla hned od začátku. Studovala jsem pak proto zdravotní školu. Tam se umocnilo to, že jsem si vybrala správné odvětí a obor... Stále jsem však byla přesvědčená o studiu záchranáře na naší fakultě, až do chvíle, než jsem měla praxi na chirurgii a měla možnost být také na operačních sálech, tehdy se to celé změnilo. A vlastně jsem zase byla na sto procent přesvědčena, že jdu správným směrem. A ano, právě díky tomu, že fakulta nabízí hodně oborů a možností, tak to pro mě nebyla zas až taková změna. S odstupem času mohu narovinu říct, že bych to rozhodnutí,co se týká školy a oboru, udělala znova úplně stejně.

Můžeš nám popsat, jak vypadá takový typický den studentky 1. ročníku všeobecného ošetřovatelství?

Pokud zrovna nejdu do práce ještě na ranní směnu před školou, tak vstávám okolo šesté hodiny ráno. Většinou už v průběhu snídaně kouknu do kalendáře i rozvrhu, co mě ten den čeká... Na a pak klasická ranní ostravská zácpa na cestě do školy (smích), nicméně díky tomu miluji naše velké parkoviště v areálu fakulty. Zaparkovat pohodlně bez zoufalého hledání volného parkovacího místa, zejména když spěcháte na přednášku nebo dokonce zkoušku, je naprosto skvělá věc! Ještě před začátkem výuky se vždy zvládneme alespoň na chvíli potkat s kamarády. No a pak už klasika v podobě přednášek nebo praktických cvičení. Po škole většinou jezdím cvičit, abych vypla hlavu, která bývá většinou celkem dost přestimulovaná...Doma si pak připravuji nějaké seminární práce, prezentace a úkoly...

Které předměty tě zatím bavily nejvíc?

Asi nejzajímavějším předmětem jsou pro mě zatím ošetřovatelské postupy. I z hlediska toho, co vím ze střední školy. Tady je zaprvé zúročím a zadruhé se dozvím i něco nového. Moc se mi líbí, že s vyučujícími můžeme debatovat nad různými ošetřovatelskými problémy a postupy. Učitelé na Ostravské rozhodně nemají problém vyslechnout naše nápady, zkušenosti a poznatky na „zlepšení péče“ o pacienty. Nicméně už teď se moc těším na předměty spojené s chirurgií...A také mě moc baví první pomoc. Jelikož jak jsem již zmiňovala moje první volbou bylo studium záchranáře, takže na těchto cvičeních a přednáškách hltám skoro každé slovo.

Jak náročné je studium z hlediska teorie a praxe?

Možná mám trochu výhodu díky tomu, že jsem absolvovala střední zdravotnickou školu, takže mi zatím studium nepřijde nijak extrémně náročné. Tím ale rozhodně nechci odradit uchazeče z jiných typů škol. Naše třída je zhruba z poloviny složená z absolventů zdravotnických škol a z poloviny z absolventů gymnázií nebo jiných škol – a i oni studium bez větších obtíží zvládají. Občas je to samozřejmě náročnější, ale je to přece jen vysoká škola a připravujeme se na práci ve zdravotnictví, která s sebou nese velkou zodpovědnost. Na druhou stranu studuji obor, který jsem si sama vybrala a který mě opravdu baví a naplňuje. Upřímně si ani neumím představit, že bych studovala třeba ekonomickou fakultu. To by asi nedopadlo úplně dobře. (smích)

Zbývá ti při studiu ještě prostor na koníčky a odpočinek?

Ano, snažím se různě rozvrhnout si „volný čas“ a nemít jen život o škole a učení. A ano, dá se to zvládnout i s prací v nemocnici... Pro mě je cvičení jako koníček a odpočinek – a taky to je velká terapie (a občas i vybití zlosti), pak hudba a samozřejmě každý to zmiňuje a já musím jen souhlasit, že velkou a důležitou roli sehrává i pravidelný spánek, bez toho by to prostě nešlo...

Vím, že si teprve v prvním ročníku. Přesto se zeptám...Plánuješ po skončení bakalářského studijního programu ještě pokračovat v dalším vzdělávání?

Chtěla bych pokračovat navazujícím magisterským studiem na naší fakultě. Ráda si dávám výzvy a vždy si raději vybírám ty složitější cesty na vrchol (smích).

A máš už třeba představu, kde bys chtěla po škole pracovat?

Ano, mám. A celkem jasnou. Chirurgické oddělení a pak specializace v perioperační péči...

Co tě na studiu zatím nejvíc baví a co tě překvapilo?

Na studiu mě baví asi ta rozmanitost, že si každý v tom může najít to své. Od různých aktivit, až po Erasmus... A že když je člověk jen trochu aktivní, tak si toho všimnou a velmi si toho cení i vyučující. Naopak mě překvapila celkem vysoká časová náročnost ve smyslu, že máme celkem dost předmětů, takže pak je ten rozvrh dost nahuštěný, oproti například jiným nelékařským studijním programům...To je ale asi tak jediné.

Co bys poradila někomu, kdo zvažuje studium všeobecného ošetřovatelství?

Snad jen... Pokud o tom uvažujete, jděte do toho! Ať už cokoliv nebo kdokoliv vás od toho odrazuje, neposlouchejte a jděte si tvrdě za tím, zvládnete to! Nebojte se. Pokud jste třeba z gymnázia nebo z jiných odborných škol, vůbec na tom nezáleží! V práci už se nikdo neptá, jestli jste z gymplu nebo ze zdravky. A nebojte se ani studia. Vždy budou lepší a horší dny, ale o tom je přeci život. Musíte také, a to především, věřit sobě. Vím, že to říká každý, ale věřte mi, pokud něco chcete, musíte si to přát a tvrdě za tím jít a ono to vyjde!

Beata Pšenicová se stala také tváří nového videa na podporu studijního programu všeobecné ošetřovatelství.

Zveřejněno / aktualizováno: 09. 03. 2026