„Jsem ráda, že se mi díky univerzitě otevřely dveře k jiným zkušenostem a dovednostem do života,“ říká budoucí lékařka Tereza Kunzová
Letošní tváří lékařské fakulty se díky ambasadorskému programu Ostravské univerzity stala Tereza Kunzová, která v Ostravě studuje medicínu a pod palcem má aktuálně také projekt Vysokoškolákem na zkoušku. Ke studiu Terka přistupovala od samého začátku maximálně zodpovědně a svůj veškerý volný čas trávila hlavně studiem. Po dvou letech ji z toho ale podle vlastních slov „začalo šplouchat na maják“. A tak se rozhodla vyhradit si víc času jen pro sebe a začala se věnovat například akrobacii. Na otázku, co pro ni bylo doposud během studia nejtěžší, odpovídá v následujícím rozhovoru bez většího zaváhání: „Najít si ten svůj režim učení se, a hlavně se nesrovnávat s ostatními.“
Budu upřímná a rovnou se přiznám, že nebyla. Já jsem primárně chtěla na medicínu do Olomouce. Měla jsem možnost jít na průměr ještě na 1. LF v Praze, ale nakonec jsem se rozhodla tam nenastoupit a zvolila si Ostravskou univerzitu. A zpětně jsem za to rozhodnutí moc ráda, protože se mi tady studuje hezky. Přiznávám, že jsou i nějaké přirozené výkyvy nahoru a dolů, to ale ke studiu medicíny patří...
Já jsem se pro medicínu rozhodla docela pozdě, vlastně až v maturitním ročníku po spuštění podávání přihlášek. Moc jsem si totiž nevěřila, že bych se zvládla někam dostat, protože jsem na gymplu trochu bojovala s chemií, takže jsem chtěla zvolit nějaký nelékařský zdravotní obor. Nakonec mě ale trošku popostrčili vyučující ve škole a známí lékaři z okolí, že si mám víc věřit, a tak jsem to zkusila... No a vida ono to vyšlo, a nakonec jsem velmi vděčná, že to vyšlo.
Z celkového hlediska asi najít si ten svůj režim učení se, protože se to přece jen od střední školy dost liší a člověk si musí najít tu svoji cestu, která mu bude fungovat. A taky udržet se od neustálého srovnávání se s ostatními, čímž si můžeme dost podkopnout vlastní nohy, protože se nám vždycky bude zdát, že to všichni kolem zvládají mnohem lépe než my sami. Kdybych se měla ale zamyslet nad konkrétním předmětem, tak ještě na podzim bych na tuto otázku jistě odpovídala, že patofyziologie, ale teď už jsem prošla i farmakologií a ta mi dala zabrat ještě o něco víc.
Já trávím ráda čas v přírodě, takže pro mě je velkou výhodou mít ji nadosah. Ať už jsou to parky, sady a lesoparky po městě nebo Beskydy a vlastně i Jeseníky v relativně krátké dojezdové vzdálenosti. Moc fajn je i ten park kolem fakulty, když se člověk může mezi hodinami projít mezi stromy nebo se i na přednášce zakoukat z okna do korun stromů místo betonu a ulic. Kromě toho Ostrava nabízí i dost pestrou a bohatou kulturní scénu, ať už se bavíme o divadle, hudbě nebo třeba slam poetry (které bývá pravidelně v Docku). Když člověk trošku pohledá, dá se tu toho najít opravdu hodně, a to se mi taky moc líbí. I když je pravda, že si na tyhle věci bohužel nenacházím čas v takové míře, v jaké bych chtěla.
Fakultní nemocnici Ostrava znám hlavně z výuky a jsem spokojená. Drtivá většina lékařů, docentů a profesorů, se kterými se setkáváme, jsou opravdu vstřícní. Líbí se mi, že se snaží všichni dělat i tu teoretickou část výuky maximálně praktickou. Velkou výhodou je u nás na fakultě hlavně to, že za samotnými pacienty chodíme většinou maximálně ve dvojici nebo trojici, a tak si toho vyzkoušíme a naučíme se hodně. Víc, než kdyby nás tam šlo najednou třeba deset. Letní praxe, které jsou pro nás praxe v tom pravém slova smyslu, jsem si ve FN Ostrava ale nezažila, ty jsem zatím měla pouze v Městské nemocnici Ostrava a neměnila bych, protože jsem se dostala k široké škále různých úkonů, včetně asistence u laparoskopické operace po třetím ročníku.
Já jsem si ho musela udělat, abych pravdu řekla. Protože na gymplu jsem byla hodně aktivní v různých oblastech, ale když jsem se dostala na medicínu, nechtěla jsem nic podcenit, a tak jsem vsadila všechno jen na kartu studia. No a po dvou letech už mi z toho začínalo trošku „šplouchat na maják.“ A tak jsem si našla, kde se dá v Ostravě dělat akrobacie na šále a jednou týdně je ze mě akrobatka. Kromě toho ale mám i aktivitu v rámci fakulty. Jmenuje se Vysokoškolákem na zkoušku. Je to skvělý projekt, v rámci, kterého s kolegy tvoříme vlastně takovou ochutnávku studia medicíny pro maturanty z okolí Ostravy.
Přesně tak. Jezdím na školy a různé veletrhy povídat se středoškoláky o tom, jak se u nás na Ostravské studuje, ale taky o tom, že studium vysoké školy není jen a pouze o té škole samotné. Součástí je i v menší míře podílení se na tvorbě různých univerzitních akcí pro veřejnost a zájemce o studium. Je to něco poměrně unikátního a jsem ráda, že se mi díky univerzitě otevřely dveře k jiným zkušenostem a dovednostem do života.
Ano, plánuju. Ráda bych vyjela v rámci OU Aid do Keni nebo na Filipíny po pátém ročníku. Původně jsem se chtěla hlásit už letos, ale přiznám se, že jsem trošku zaspala deadline. (smích)
Vybírej srdcem, ale i kdyby ses nakonec nedostal/a na tu svou vysněnou fakultu, nezoufej, ať už se rozhodneš pro kteroukoli, vždycky budeš tím hlavním pilířem ty. Takže neváhej, pojď do toho a sáhni po každé příležitosti, která se ti naskytne, protože to, jakým ve výsledku budeš lékařem je jen a jen na tobě. Cesta to sice nebude snadná, ale stojí to za to.
Zveřejněno / aktualizováno: 13. 03. 2025
