Jsem ráda, že si mě právě Ostravská univerzita vybrala za svoji studentku

MedTalksOU! Tak se jmenuje nový podcast, jehož natáčení nedávno spustil Československý spolek mediků. Jako první si do studia pozval absolventku Lékařské fakulty Ostravské univerzity Janu Šimurdovou Bastien. Mladá lékařka se během několika let stala úspěšnou podnikatelkou, ale také zpěvačkou, která se chystá na turné se skupinou MIRAI. Jak vzpomíná na svá studentská léta a proč se věnuje právě estetické medicíně? Přečtěte si část rozhovoru z nového podcastu MedTalksOU nebo si celý rozhovor pusťte na Spotify či YouTube.

Jano, vy jste nejen lékařka...ale také podnikatelka, zakladatelka kliniky B.ESTÉE, zpěvačka, skladatelka a textařka. Jak to všechno zvládáte?

Je to skutečně o organizaci času. A je to náročné. Dá se říct, že pondělí, úterý, středa jsem doktorka a řeším právě ty lékařské věci. A ve čtvrtek, pátek, sobotu a neděli se věnuji hudbě. Navíc bydlím napůl v Ostravě a napůl v Praze. A pomáhá mi obrovský tým lidí, protože sama to nezvládám, to se opravdu nedá.

Vy jste vystudovala medicínu na Ostravské univerzitě. Jak Vás škola připravila na povolání lékařky? Inspiroval Vás někdo při studiu?

Já se strašně musím vždy pochválit, že dělám dobré jméno Ostravské univerzitě, protože si myslím, že když přijdou mámy od dalších potenciálních studentek ke mně do ordinace, tak říkám, že Ostravská univerzita je strašně odlišná v přístupu ke studentům a celkově k té medicíně, protože my jsme měli strašně hodně praxe. (smích)

Vzpomenete si ještě na své začátky?

Jasně. Pamatuji si, že jsme se naučili v prvním ročníku anatomii, svaly a kosti a už jsme okamžitě šli pitvat. Takže my jsme měli strašně hodně praxe. V podstatě ve třetím, čtvrtém, pátém, šestém ročníku jsem byla neustále v nemocnici, takže do mě všechny informace vštěpovali, takovými podvědomými impulzy, mnohem rychleji. Díky tomu jsem nestrávila tolik času jako studenti z ostatních univerzit nad knihami, ale na té praxi, a proto ty informace mám většinou zažité. Takže já ji absolutně chválím, v tomto jsem velmi ráda, že si mě právě Ostravská univerzita vybrala za svoji studentku, protože teď mám výbornou představivost. Umím víc komunikovat, viděla jsem ty klíčové momenty, jak komunikovat s pacienty v krizových situacích. To se na vás fakt nalepí, ale když to studujete v knížce, tak to člověk neví. Takže jsem absolutně spokojená, že jsme studovala právě v Ostravě.

A myslíte si, že to je i díky vyučujícím?

Určitě. My jsme byli myslím, že druhý ročník mediků, který byl vůbec na Ostravské univerzitě otevřený a měli jsme výborné učitele. Přemýšlím vlastně, zda tam byl někdo fakt špatný... Ale asi ne. Nevím, jestli to máte teď přísnější, to se musím zeptat... Ale my jsme byli takové ročníky, že jsme měli čas se i pobavit, měli jsme čas se naučit a měli jsme čas vytvářet si nová přátelství. Tak nevím, jestli to máte takto i vy?

Já myslím, že ano. Že taky máme osobní život, někteří máme děti, někteří máme rodiny, někteří se i při studiu bavíme.

No tím pádem je to úplně v pořádku, takže nemám koho pomlouvat. A můžu i někoho vyzdvihnout?

No určitě.

Já jsem milovala paní doktorku Šťastnou, akorát nevím, jestli tam ještě učí. Učila nás anatomii. Byla velmi přísná, ale bylo strašně super, že jak byla přísná, tak jsme všichni chodili na anatomii vystresovaní a všechno jsme se vždycky naučili. A potom najednou, když zjistila, že se učíme, tak začala být taková více přátelská. A v podstatě, když jste končili tu anatomii, tak jste si řekli, že je vlastně úplně výborný člověk. Opravdu uměla naučit. Takže musím vyzdvihnout paní doktorkou Šťastnou. A potom přemýšlím... Skvělý je i pan profesor Grundmann.

Tak to souhlasím.

Já si pamatuji ještě na to, jak jsem byla na děkanském termínu. Nevím, jestli náhodou to nebylo v našem ročníku, ale my jsme všichni šli na děkanský termín. Protože to bylo umění dostat se přes farmakologii. To byl takový ten poslední předmět, kde tě vyhodí. Takže my jsme se všichni modlili, ať ty děkanské termíny prostě vyjdou a ať nám je vůbec dá. Já jsem byla taky na děkanském termínu a pamatuji si, že jsem si... No je to taková zajímavá historka a já nevím, jestli to můžu říct veřejně...

Já myslím, že naše studenty to určitě bude zajímat.

Já se omlouvám panu profesorovi, ale mám ho fakt ráda, takže toto berte jako můj zážitek. My jsme totiž měli sérii otázek, které si můžeš vylosovat a dvě měly jinou barvu. Takže my jsme přesně věděli, jaké otázky to jsou, a v podstatě, kdo si vytáhl tu otázku, tak pan profesor věděl, že je naučený jen na toto, a vždycky ho vyhodil pryč z té zkoušky. Prostě neměl šanci tu otázku zodpovědět, i když byl naučený od A po Z. No a jak to bylo na děkanském termínu - já jsem se tu otázku naschvál neučila, protože nejsem tak blbá, nebudu si tahat otázku jiné barvy. No a v ten moment, jak jsme tam seděli tři, čtyři, tak pan profesor se mě něco zeptal, a jak jsem hrabala v tom hrnečku papírků, tak jsem si vytáhla právě ten odlišné barvy. A moje první reakce byla, že já tu otázku nechci. Položila jsem mu ji na stolek...

To musela být opravdu nepříjemná situace.

To ano. Říkám mu, já tu otázku nechci, já ji nevím. A on se mě přirozeně zeptal proč? No, protože já vím, že vy víte, že my víme, jaká je to otázka, a že nás určitě vyhodíte kvůli ní. A on mi odpověděl: „Sedněte si, začněte psát co víte.“ A já jsem řekla: tak super. Tak jsem tam 20 minut seděla. Když odpovídala spolužačka, tak mezitím jsem se hlásila, že jsem chtěla něco poradit, protože jsem věděla, že už jsem vyhozená. Takže mi o nic nešlo. A nakonec mě nechal odpovídat poslední. A bylo to úplně skvělé, probrali jsme veškerou farmacii kolem, probrali jsme personalizovanou farmakoterapii a v podstatě jsme se k té otázce nakonec ani nedostali. Nakonec sem dostala za B.

Jano, budu moc ráda, když nám něco povíte i o Vašich zahraničních stážích...

No já mám zcestovaný svět, protože obor estetické medicíny v Česku nemá svoje zázemí. A všechny informace, které v dnešní praxi využívám, mám ze zahraničí. Z Itálie, ze Švýcarska, z Francie, z Ameriky, v podstatě ze všech koutů světa, jen ne z Česka. Ale myslím si, že časem i ta česká estetická medicína bude na vysoké úrovni, protože mám zájem tento obor více zvelebovat a popularizovat i mezi dalšími kolegy. I tím, že vlastně školím kolegy na estetickou medicínu, tak vidím, že je to fajn, a že se to zlepšuje. Ale víte, co se  mi líbí právě na zahraničních lektorech?

Ne. Povídejte!

Udělám takové porovnání. Když jsem byla na školení v Americe, tak každý jeden lékař, který mě něco naučil ze svých dovedností, tak řekl: Jani, řekni, že to máš ode mě. Že oni jsou hrdí na tu informaci, kterou mi mohli předat. A to mě na tom oboru baví, že tam je funguje úzká spolupráce. Ale tady, když jsem začala školit, a to jsem byla v estetické medicíně asi třetí rok, se mě zeptal primář na klinice: Jani, a proč si buduješ konkurenci? Mám v Česku pocit, že se lékaři strašně snaží si získané vědomosti chránit, aby nikdo nebyl stejně dobrý, případně aby mu náhodou neukradl klienta nebo pacienta. Ale to je špatně. Mladí lékaři se potřebují někde něco naučit, a právě všechny ty informace, když je sdílíme, tak se tvoří obor estetické medicíny, nebo se tvoři kvalita toho oboru. Ale když si každý nechá informace pro sebe, tak v Česku nic nevybudujeme. A mně je hrozně líto, že vlastně v takovém stavu ještě v Česku jsme.

Tak jste se rozhodla to změnit?

Ano. Já sdílím všechny informace, které mám, ať je to na sociálních sítích, případně školím i mnohem starších kolegy, kteří se věnují estetické medicíně i 15 let. A sdílím jim ty novinky, protože ne každý má čas chodit na kongresy, nemá čas se učit nebo sledovat nějaké videjka na Instagramu. Ten čas mám já, takže chci sdílet ty informace a myslím, že ten obor se fakt díky tomu zkvalitňuje. A doufám, že až jednou skončím s estetickou medicínou, že to bude už denní praxe.

Asi můžeme prozradit, že jste zároveň úspěšná zpěvačka, nedávno jste vydala svou druhou desku a zanedlouho se vydáte na turné se skupinou Mirai. Jak k této spolupráci došlo?

Byla to taková obrovská náhoda. Oni na Instagramu uveřejnili storíčko a ptali se, která zpěvačka by s nimi měla jet na tour na Slovensku. Aby více oslovili to slovenské publikum. A já jsem jen tak ze srandy napsala, že Jana Bastien. A ono to vyšlo. Určitě si dělali nějaký výzkum na Instagramu a YouTube, čemu se věnuju. Ale s Miraiem se znám už nějakých 6 let. Nejsme vyloženě kamarádi, ale chodíme do stejné školy zpěvu. A nějak mě v podstatě vnímá, říkáme si „doktorka Janka“ a „doktor právník“. Takže možná si nějak na mě vzpomenul. Byl to pro mě šok, když mi na Instagramu cinkla zpráva a tam bylo: Ahoj vybrali jsme tě jako předskokana kapely Mirai. Mně se úplně zatajil dech a vyhrkly slzy. Hodinu jsem pak volala mámě, tátovi, ségře, kapele, producentovi a brečela jsem, že se něco takového úžasného stalo. Nejčastější otázku, kterou mi lidé pokládali byla: jsi doktorka nebo zpěvačka? Proč byste měli být dobří v hudbě, když jste lékařem? Nemáte právo dělat něco jiného. Tak mi to přišlo, i na té desce, když jsem chtěla spolupracovat s dalšími umělci, že kvůli tomu mě všichni odmítali. Ty písničky, které jsem napsala jako duety, odmítali, takže mě celý ten proces tvorby hrozně zklamal. A teď přijde ten hattrick, že Mirai napíše zprávu, že s nimi jedu na turné. Musí po tobě sáhnout ten nejlepší na scéně, aby si ti ostatní řekli: Aha, dobře, budeme s ní textařsky spolupracovat, možná bych s ní mohl i já natočit nějaký duet. Otevřelo mi to spoustu dveří.

Rozhovor s lékařkou Janou Šimurdovou Bastien vedla medička Lékařské fakulty Ostravské univerzity a členka Československého spolku mediků Denisa Savko.

Celý rozhovor si můžete poslechnout na Spotify nebo YouTube.

Zveřejněno / aktualizováno: 06. 06. 2024