Měsíční stáž v Nepálu: země plná respektu a srdečnosti
Tereza Sobelová letos úspěšně ukončila 4. ročník medicíny, a protože ji vždy lákala Asie pro její barvitost, rozhodla se o letošních prázdninách vyjet na měsíční stáž do Nepálu, který místo studentských kolejí nabízí možnost ubytovat se u takzvané hostující rodiny. „Slibovala jsem si od toho větší autentičnost a poznání opravdového života místních, což se také splnilo,“ prozrazuje na úvod medička z Ostravské univerzity. Prakticky bylo možné stáž absolvovat jen v jedné jediné nemocnici, a to v Tribhuvan University Teaching Hospital hlavního města Káthmándú. „Zde jsem strávila dva týdny na oddělení všeobecné chirurgie a dva týdny na onkologii. Výběr těchto oddělení plynul z povinnosti splnit si letní praxi, a zároveň jsem chtěla poznat oddělení, kterého bych po dokončení studia možná chtěla být součástí,“ vysvětluje nadšeně mladá studentka.
„V nemocnici trávila Tereza šest dní v týdnu, přibližně šest až sedm hodin denně. Pracovní týden začíná v Nepálu nedělí a končí pátkem. Jediným volným dnem je tak sobota. „Den započal ranní prezentací rezidentů, pokračoval kolečky po oddělení, a poté jsem následovala některého z lékařů. Obvazovali jsme spolu rány hospitalizovaných pacientů, vyšetřovali příchozí na ambulancích, trávili čas na operačních sálech. Občas jsem mohla udělat pár stehů nebo asistovat u menších zákroků. Na onkologii mi vysvětlovali léčebné protokoly různých typů tumorů, diskutovali jsme nad screeningovými programy, a měla jsem možnost vidět pacienty s nálezy a diagnózami, které v našich podmínkách pravděpodobně nikdy neuvidím,“ popisuje studentka dnes už 5. ročníku všeobecného lékařství. Navzdory tomu, že v nemocnici trávila šest dní v týdnu, navštěvovala obě oddělení i ve svém volném čase. A to zejména v situacích, kdy ji lékaři prozradili, že se zrovna chystají k nějaké zajímavé operaci nebo je čeká práce v ambulanci, kde dostala možnost nahmatat si řadu různých nálezů pacientů.
První dojmy z jejího měsíčního pobytu byly podle Terezy doslova šokující. „Přehršel pacientů a jejich rodinných příslušníků, jaký si u nás nedovedeme představit. Psi v areálu nemocnice, nedostatečná hygienická opatření nebo třeba šestatřicetihodinové služby lékařů nenásledované dnem volna,“ líčí Tereza Sobelová s tím, že ji osobně překvapily i znalosti a kvalita tamního personálu, které se ale nedovedou v podfinancovaném prostředí plně uplatnit. A překvapilo ji také to, jak rychle si na vše výše zmíněné vlastně nakonec zvykla.
V odpoledních hodinách měla vždy prostor vyrazit do ulic a obdivovat tak místní kulturu, jídlo a navštívit také řadu hinduistických a budhistických chrámů, na které lze narazit prakticky na každém rohu. O víkendu a volných dnech pak s kamarádkou Lucií nebo místními studenty navštívila města Bhaktapur, Patan a Pokhara, procestovala národní parky Shivapuri a Chitwan a dokonce podnikla i trek do nepálských hor, konkrétně na Poon Hill.
„Jestli ještě váháte, zda vyrazit na stáž, jděte do toho. Myslím, že každá takováto zkušenost člověka obohatí, dostane mimo komfortní zónu, a přinese nové poznání. Přesně proto jsem do světa vyrazila taky, a přineslo mi to mnohem více, než jsem si dokázala představit. Nemyslím si, že je těžké se na stáž dostat, ale samozřejmě záleží na výběru země. Nepál nabízel pouze tři volná místa, a tak bylo potřeba disponovat více body. Mě vždy ale bavilo žít i mimoškolními aktivitami, a tak se to povedlo. Nepál jsem si zamilovala, a našla tam druhý domov. Doporučila bych každému, aby mohl nasát energii této země plné respektu a srdečnosti,“ uzavírá Tereza.
Zveřejněno / aktualizováno: 01. 09. 2023
