Někdy se stačí zeptat… Zajímavá beseda s průkopníky české nemocniční paliativní péče

Všichni vaši pacienti zemřou, oznamuje lékař Ondřej Kopecký poněkud nesvým medikům, kteří se v rámci své praxe přišli něco dozvědět o principech paliativní péče. Kdo bude oživovat pacienta na přístrojích, kterého ještě oživit lze, byť některé důvody hovoří proti? Většina studentů se přihlásí... A kdo oživovat nebude? Mediky a potažmo i diváky dokumentu Jednotka intenzivního života překvapí zvednutá ruka samotného doktora Kopeckého... Tak začíná dokument, který poctivým a nesentimentálním přístupem představuje práci paliatrů již zmíněného doktora Ondřeje Kopeckého a lékařky Kateřiny Rusinové, kteří jako první v Česku založili Kliniku paliativní medicíny v pražské Všeobecné fakultní nemocnici. Oba přitom mají za sebou už tisíce konzilií a desítky kurzů, na kterých učí lékaře a zdravotníky správně komunikovat s pacienty.

Film, který měl být původně studentským snímkem, zachycuje ještě stále netradiční přístup v české medicíně, díky kterému doktor Kopecký a lékařka Kateřina Rusinová nabízí svým pacientům a jejich blízkým strávit zbývající čas života důstojně a pokud možno alespoň trochu radostně.

Součástí projekce byla i následná beseda s aktéry dokumentu, během které zahrnuli studenti oba lékaře doslova salvou otázek. Dokument totiž ukázal, jak důležité je umět s pacienty komunikovat. „Umění komunikace“ se však medici na fakultách zatím příliš neučí. „A to i navzdory skutečnosti, že v praxi mnohem víc s pacienty komunikujete, než je třeba resuscitujete,“ upozornila doktora Rusinová. Studenty zajímalo například to, v kterém ročníku a v rámci kterého předmětu medici dochází na Kliniku paliativní medicíny Všeobecné fakultní nemocnice, jakým způsobem tato praxe probíhá a ptali se i na to, jak mohou lékaři během své praxe na svých komunikačních dovednostech zapracovat. „Ty možnosti tady určitě jsou. Je ovšem třeba vybírat si kurzy, na kterých vyučují přímo lékaři, kteří dělají klinickou medicínu a mohou kurz doplnit o příklady z praxe. Jak správně komunikovat s pacientem, jak mu citlivě říct, že má nevyléčitelnou chorobou, tohle vás běžný lektor prostě nenaučí, tuhle zkušenost vám dokáže zprostředkovat pouze člověk s praxí,“ vysvětlil studentům Ondřej Kopecký.

Studenty zajímalo i to, zda lidé odmítají paliativní léčbu, jak dlouho trvají jejich konzultace s pacienty, jak dlouhá je „čekací doba“ na oba lékaře, když si je kolegové volají na pomoc i to, proč se rozhodli dokument natočit. „Původně mělo jít o studentský snímek Adély Komrzý. Mysleli jsme si, že ho uvidí pár studentů, lékařů, kterým ukážeme, že se dá s pacienty komunikovat i jinak. Adéla dokument natáčela pět let. V průběhu natáčení se ale do projektu zapojila i Česká televize a vznikl z toho nakonec celovečerní film,“ prozradila doktorka Rusinová.

„Může se pacient, který je v paliativní péči, vyléčit?“ Zazněla otázka z hlediště. „Může,“ zněla překvapivá odpověď doktora Kopeckého. „A zlepšuje se v Česku situace v oblasti paliativní medicíny?“ Otázka, kterou mělo na jazyku asi mnoho studentů... „Určitě zlepšuje. V Česku bohužel atestuje z oboru paliativní medicíny ročně asi 20 lékařů. Z mého pohledu je nejdůležitější, abychom studenty učili správně komunikovat už na škole. Byť nám v tomto oboru bohužel chybí vyučující. Ale mít předmět zaměřující se na správnou komunikaci jako povinný považuji za úplný základ. Vysvětlovat, jak důležitou úlohu v praxi správná komunikace sehrává, protože tím zároveň předcházíme většině stížností a nedorozumění. Není to jen o tom, sdělit pacientovi diagnózu, ale zároveň poznat, že pacient pochopil to, co mu jako lékař říkáte. Doufám, že za deset let už zde budeme mít tisíce mediků v praxi, kteří budou umět s pacienty správně komunikovat,“ dodala na závěr nadějně doktorka Rusinová.


Zveřejněno / aktualizováno: 14. 03. 2022