Intenzivni kurz gerontologie ve Finsku 2009

Na konci dubna 2009 se čtveřice studentů katedry rehabilitace – Marie Bělohoubková a Michaela Cardová za obor Fyzioterapie a Barbora Staňková a Filip Ženatý z oboru ortotik-protetik vydala do finského města Jyväskylä na dvoutýdenní kurz gerontechnologie.

Kurz byl zaměřen na tematiku seniorů, na různé technologie pro zkvalitnění jejich života jak osobního, tak i sociálního či zdravotního. Pro účast na tomto kurzu jsme byli vybráni pomocí testu a rozhovoru v angličtině během ledna a února. Vytvořit prezentaci o nás, našich oborech, škole, městě a republice, prostě nás představit, bylo naším prvním úkolem.

Do Finska jsme odcestovali dva dny před začátkem kurzu, a to letadlem a vlakem, abychom se dostatečně aklimatizovali a odpočinuli po náročném cestování. Z jarního Česka jsme se rázem ocitli ve Finsku, kde byly pouhé 3°C.

Na nádraží v Jyväskylä na nás čekali finští studenti, kteří nás odvezli na hostel, vše nám ukázali a předběžně řekli, co nás čeká. Ubytování se nám líbilo, ačkoliv nás během pobytu potkalo několikrát stěhování z patra na  patro nebo z pokoje na pokoj, hlavně Filipa. K dispozici jsme měli společenskou místnost s wifi a krbem, vybavenou kuchyň, kde si každý večer připravovali všichni tradiční a netradiční večeře, a saunu, kterou jsme využívali téměř každý den.

Intenzivní kurz Gerontechnologie ve FinskuIntenzivní kurz Gerontechnologie ve FinskuIntenzivní kurz Gerontechnologie ve Finsku

Každé ráno po snídani jsme vyráželi na 3 km dlouhou ranní procházku k univerzitě, kde se konal celý kurz. Zde se s každým z nás hned první den přivítal Kari Vehmaskoski, hlavní organizátor celého kurzu. Poté došlo na představení jednotlivých národních týmů (Finsko, Česká Republika, Holandsko, Německo, Belgie, Španělsko, Bulharsko). Každá země pojala tento úkol jinak – od sáhodlouhých prezentací Bulharska o jejich historii až po sarkastické video o finské prohibici a sebevražedných sklonech. Poslouchali jsme tradiční hudbu a třídou kolovaly sladkosti z celé Evropy. Nakonec jsme byli rozděleni do pěti mezinárodních týmů, ve kterých jsme pracovali celých čtrnáct dní. V těchto týmech se žádná národnost nevyskytovala dvakrát, takže každý z nás hovořil svou rodnou řečí opravdu co nejméně.

Dopoledne jsme většinou měli dvě přednášky od finských nebo jiných mezinárodních lektorů, nebo jsme navštívili specializovaná rehabilitační pracoviště. Na základě těchto přednášek jsme odpoledne dohledávali informace na internetu v týmech a sepisovali „learning diary“. Byl to deník, který jsme si v týmech vedli po celou dobu kurzu. Někdy jsme ve škole zůstávali až do 5 hodin odpoledne. Nad vodou nás držely vynikající obědy v menze, které byly kvůli nedostatku slunce bohaté na vitamín D. V ceně 2,60 € bylo neomezené množství salátů, kefírů, vody, teplého křupavého pečiva a dvou druhů hlavního jídla. Po škole jsme většinou cestu zpět vzali přes centrum, což bylo dohromady 11 km. Ty méně připravené potkaly i puchýře. Ze školy jsme si mohli zapůjčit i hůlky na nordic walking, které ve Finsku používají opravdu všichni, a chodit s nimi jak do školy, tak o víkendu kolem jezera.

Cílem kurzu bylo nás seznámit s novými technologiemi, které jsme si mohli na vlastní kůži vyzkoušet, např.: excentric trainer, good balance – balanční plošina, first beat – hrudní pásy, které se nosí po 24 hodin a měří také stresovou, fyzickou a psychickou zátěž. V polovině a na konci kurzu jsme o subprojektech tvořili přednášky, které jsme prezentovali před ostatními týmy.

V druhém týdnu jsme navštívili jedno z největších rehabilitačních center ve Finsku – Peurunka, které bylo kdysi založeno pro válečné veterány. Nyní je zde možnost širokého využití jak rehabilitačních, tak sportovních aktivit. Po celý kurz jsme měli pronajatá hřiště na volejbal, florbal, badminton a bazén se saunou. Kari nás poučil, jak se v sauně, tradiční součásti finského domova, chovat. Zásada jedna je, přijď zcela bez oděvu. Zásada dvě, vezmi si s sebou papírový ubrousek, na který se posadíš. Dýchej ústy. Chovej se tiše. My, jakožto středoevropští zelenáči, jsme netušili, že není radno sedat si do protilehlého rohu od kamen, do kterých otrlí Finové neustále přilévali vodu a tím zvyšovali teplotu v sauně.

Kurz měl pro každého z nás jiný přínos, ale co bylo společné, bylo procvičení a určitě i zlepšení angličtiny. Také jsme si zkusili práci v týmech a na projektech, s čímž se v našem školství zřídkakdy můžeme setkat.

A samozřejmě nemůžeme opomenout krásnou přírodu plnou jezer (jak ještě pokrytých ledem, tak i roztátých), kterou jsme měli tu čest poznat, stejně jako některá typická finská jídla (mezi jinými i soba s brusinkami) a tradiční hry (jako např. mölky – hru podobnou petanque). Dále přátelství a kontakty na studenty z jiných evropských zemí, kteří nám dali možnost srovnání, jak probíhá výuka v ostatních státech. A možnost vidět způsob života v, možná by se i dalo říct, poněkud exotické zemi.

Tento kurz doporučujeme každému studentovi, i když třeba nemá o gerontologii prioritní zájem. Všichni na něj velmi rádi vzpomínáme.

Marie Bělohoubková, Filip Ženatý, Michaela Cardová, Barbora Staňková